Josef Svoboda byl velkým „kouzelníkem divadelního prostoru". Svým přístupem ke scénografii a řadou inovací a patentů zásadně ovlivnil podobu divadla své doby a jeho otisk je patrný podnes.
Josef Svoboda se narodil 10. 5. 1920 v Čáslavi. Vyučil se truhlářem, později studoval na Speciální škole pro vnitřní architekturu, po válce se zapsal na architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Svou divadelní dráhu začal už během druhé světové války v amatérském souboru ve Smetanově muzeu, poté působil ve Velké opeře 5. května, kde se posléze stal vedoucím výpravy. V roce 1948 přešel do Národního divadla, kde se o dva roky později stal šéfem umělecko-technického provozu, a v letech 1970 až 1979 zde působil ve funkci vedoucího scénografa. V Národním divadle spolu s režiséry Krejčou, Radokem, Macháčkem a Pleskotem formoval proslulou epochu českého divadla. Podílel se také na výrazných inscenacích na poli hudebního divadla, především s režiséry Hrdličkou a Kašlíkem.
V roce 1958 ho proslavila Laterna magika, program hravě propojující přítomnost herce s filmem, který připravil s Alfrédem Radokem pro EXPO 58 v Bruselu.
Od začátku 60. let se datuje jeho zářivá zahraniční kariéra po celém světě. Za svůj život spolupracoval s řadou předních zahraničních režisérů, dirigentů a choreografů (Laurence Olivier, John Dexter, Leonard Bernstein, Roland Petit).
V roce 1974 se stal uměleckým šéfem Laterny Magiky a po jejím osamostatnění v roce 1992 jejím ředitelem. Zemřel v Praze 8. dubna 2002 po dlouhé nemoci. Nesplnil se mu jediný sen - postavit v Praze divadlo, které by odpovídalo jeho divadelním zkušenostem a nárokům.
